Ó Shakti ve mně, otevři vnitřní ženu ve mně

DSC09239Seminární práce od Katky Lenky a její zkušenosti s Mohendžodárem.

Která jiná noc je vhodnější pro psaní písemné práce z tantrajógy než květnová úplňková? A jaké jiné prostředí  než smyslová koupel z jasmínu, růže a santalového dřeva? A tak sedím ve vaně plné omamně voňavé růžové koupele poté, co jsem cvičila pod měsícem v úplňku v jarní rozkvetlé noci Mohendžodáro, a píši.

Vzpomněla jsem si na jinou úplňkovou noc, kdy jsem plavala nahá v jezeře a kdy kolem mě létali netopýři. Byl to magický, ba čarodějnický zážitek.

To jsem ale ještě netušila, co se mi otevře s tantrajógou … Na té jsem se ocitla, jak už to bývá, na jednom z životních rozcestí, takže se mi přechodový rituál Mohendžodára opravdu hodil.

Potřebovala jsem více zemitosti, ukotvení, celistvosti a úplnější přijetí své sexuality, i přes předchozí zranění. Potřebovala jsem si více věřit, více se přijmout, a tím přijmout i vše, co se mi v životě děje, jako své zrcadlo. Potřebovala jsem rozehrát všechny struny svého ženství v celém bohatství jeho melodií, abych mohla více milovat – sebe i jiné, abych mohla transformovat svůj dlouhodobý vztah k mému muži i ostatní vztahy k lidem, včetně dlouhodobého vztahu k sobě.

Má vnitřní žena toužila být posílena. Dlouhodobě pěstuji svou kreativitu, vedu výtvarné dílny a kurzy a maluji a píši básně, ale cítila jsem, že jsem se dosud neotevřela své ženské tvořivosti se vším všudy, že jsem ji plně nepropojila se svými hlubinami a nerozvinula celou její škálu. Kdysi jsem prošla psychoterapií víceméně „v hlavě“ a nyní jsem dospěla k potřebě hlubší a zásadnější proměny Už proto, že jsem právě vychovala dvě děti a otevřel se mi nový prostor pro sebe. Pocítila jsem potřebu být teď sama sobě laskavou matkou, vynahradit si minulý i současný deficit pozornosti, pokračovat intenzivněji v procesu sebeosvobozování, a stát se tak soběstačnou a nezávislou (postupně i na své nezávislosti).

V tomto stavu jsem tedy dorazila na tantrajógu – právě včas.

Nejsem po dvouleté škole kompetentní se rozepisovat o Mohendžodáru a tantrajóze, ale mohu sdílet své osobní a intimní zkušenosti. Celé dva roky intenzívně vnímám, jak mi vnější situace zrcadlí můj vnitřní stav a snažím se s tím aktuálně pracovat. Tyto dva roky jsou velmi dynamické a klíčové pro mé uzemňování a zvědomování, bytí v těle a bytí tady a teď, uvolňování se, pěstování intuice a hlubší kreativity, a tím otevírání se hlouběji své vnitřní ženě. S tím, co mě dříve „potkávalo“ a často se jevilo jako neřešitelné, se snažím zacházet vědomě a zároveň s láskou k sobě i ostatním. Našla jsem odvahu konfrontovat se se situacemi, kterým jsem se dříve vyhýbala, a tak získávám cenná sebepoznání.

Po dlouholeté péči o vztah s mužem a s dětmi si dovoluji otevřít si prostor pro práci na sobě a pro laskavou pozornost sobě. Odkrýváním potlačených emocí a nenaplněných potřeb se objevují dávno zasunutá témata, o kterých jsem si myslela, že je mám vyřešená, a stávají se novou výzvou. Teprve v rámci celoroční školy jsem si prožila smutek ze smrti otce v jedenácti letech. Skrze prožitou bolest, ztrátu, vztek a další potlačené emoce se stávám vědomější a vědomější a postupně jsem se přijala, a tím projevila bezpodmínečnou mateřskou lásku i sobě. Konečně si plně užívám své ženství ve všech jeho aspektech, jako kráska, kněžka, herečka, milenka, matka, hospodyně, živitelka, léčitelka a rádkyně. I když občas „spadnu“ do jejich opaku nebo do mužského protikladu, uvědomím si to, dále s tím pracuji a snažím se o změnu. Reakce okolí mi hned zrcadlí, jak jsem na tom. Objevila jsem svou divokost a integrovala ji, na rozdíl od „předtím“, kdy jsem ji jen tušila a kdy se projevovala jen zřídka, zato ale jako neřízená střela. Kultivuji svou ženskou jemnost a něhu a plynu s proudem života, což jsem dělala i dříve, ale teď to dělám vědomě a s mnohem větší důvěrou ve vesmírnou spolupráci. Mnohem více se teď mohu spolehnout na svou intuici a moudrost těla, a tím se stávám nezávislejší.

Zajímavé je srovnání s hormonální jógou, která je cílená na vaječníky, štítnou žlázu a hypofýzu. Má terapeutické a preventivní účinky na fyziologické, psychické i energetické úrovni, ale tantrajóga má mnohem širší záběr a je použitelná na všechny životní situace. Výsledkem je zkrásnění zevnitř, a tím i zvenku, což pozoruji hlavně na skupině spolucvičících žen.

Z vlastní dvouleté zkušenosti mohu potvrdit, že je to plnohodnotná duchovní cesta ženy, možnost vědomého přijetí sebe a svého ženství a své podstaty, přijetí minulosti jako učitele s pozbytím jejího negativního vlivu na další vývoj a směřování ke svobodě.

Hluboce mě oslovila jedna z moudrostí tantrajógy, že žena má „bojovat“ bez boje, pouze krásou, a že v každém věku je možno najít a pěstovat nějaký aspekt krásy. A také to, že v úzkých se mohu vždy vracet do své vnitřní ženy. Je velice zajímavé pracovat s „áčkovými“ pozicemi (žena kráska, kněžka, herečka, milenka, matka, hospodyně, živitelka, léčitelka a rádkyně) a čerpat z nich energii, sílu a inspiraci. Archetypy a synchronicita, kterými mě kdysi okouzlil a hluboce ovlivnil Jung, zde nabývají aktuální podoby a živosti, dají se prožít jako vlastní zkušenost v těle, v momentálním emočním stavu a na úrovni poznání, kde se zrovna nacházím. Teoretické studium Junga se mi zde zúročilo v každodenní praxi a tato praxe je dobrodružnou, naplňující, obohacující a stále nabízející se životní cestou. Je to setkávání se se sebou a s ostatními, neustálé pokusy být „tady a teď“ a vyjadřovat přitom radost ze života a zbavovat se strachů, bloků a negativních scénářů.

Se skupinou žen hrajeme amatérské a autorské divadlo. Teď zrovna máme rozpracované jedno představení. Na podzimním soustředění byly ženy zvědavé, co to tam u Brna pořád dělám. Tak jsem jim rovnou předvedla Mohendžodáro. Měla jsem přitom zvláštně posvátný a vznešený pocit. Přitom a ještě potom ve snu jsem měla vizi, že mám předávat tantrickou jógu ženám. Podobný mystický pocit jsem zažila i při prvním tantrickém zasvěcení. Vzhledem k tomu, že pocházím ze židovského rodu Lévi, což byli po generace kněží, a že jsem jako dívka měla představu, že půjdu do kláštera, mi to nepřijde divné. A tak není divné ani to, že postupně se mi přihlásily ženy, které mají zájem cvičit Mohendžodáro. Cítím potřebu dále předávat, co se stále učím, a zprostředkovat tyto prožitky i ostatním jako jejich individuální cestu. Také zjišťuji, že předáváním toho, co se sama učím, se to lépe naučím. Připadá mi smysluplné, že to, co jsem dostala jako dar, předám dál ostatním ženám. A protože Mohendžodáro je universální bez ohledu na věk, rasu, vzdělání a kulturní zázemí, řeknu to slovy knihy Dcery Měděné ženy od Anne Cameron, což jsou příběhy žen kanadských Indiánů:

„Když všem ženám nabídneme, co víme my, mohou se roztříštěné kousky vědění začít znovu skládat dohromady a ti, kdo potřebují najít odvahu, pokoj, pravdu a lásku, zjistí, že tyhle věci jsou uvnitř nás všech a že jim ženská pravda může být oporou. „Přijde čas, kdy moudrost téměř vymizí, nikdy však nezanikne úplně. Kdykoli jí bude třeba, najde se způsob, jak ji ženám nabídnout. Ty se pak budou moci rozhodnout, zda se jí chtějí naučit, nebo ne.“

Igor

Lektor osobního rozvoje a dramaturg Meditačního centra Lažánky

Komentáře

    Přidat komentář

    * Nezapomeňte na povinné pole

    Zobrazit
    Skrýt