Chráněno: Sdílení žen z Temnot

Požadovaný obsah je chráněn heslem. Pokud ho chcete zobrazit, zadejte prosím nejdříve heslo:

Igor

Lektor osobního rozvoje a dramaturg Meditačního centra Lažánky

Komentáře

  • Zdeňka 29.10.2014 23:44

    Zdravím všechny čarodějnice! čekala jsem, že to bude hrůza.. a .. ano.. objevila se.. již při cestě zpátky domů.. aby toho nebylo málo onemocněla jsem.. 2 dny migrény, bolely ledviny, horečka.. v noci sny.. některé s milovanými již „ztracenými osobami“, hodně hluboké sny z dětství.. prožívala jsem takové detajly, jako třeba, když mi bylo 6let a šla jsem na operaci s kýlou.. tak jak mi bylo před tím.. hej.. lítala jsem šťastná, po stromech lezla.. smála se.. a babička říká.. však ono tě to přejde.. heheh.. no.. a jaksi.. přešlo.. pravda.. samotnou operaci jsem vnímala, pamatuju si počítání při narkóze.. a pak.. nic.. jen žluto.. nevím.. probudila jsem se a zvracela žlutou tekutinu .. když jsem pak viděla, jak mám zalepené břicho bylo mi do breku.. sestřička vyměnila misku, špinavý polštář jen otočila obráceně.. fuj.. a pak ve 14 hodin z rozhlasu nějaká rádiová pohádka, kterou jsem skoro nevnímala.. pak došli naši.. táhla jsem se chodbou, přidržovala zdi… bolelo to.. doktoři říkali, že to nebolí.. to přece nemůže bolet.. haha smáli se rodiče, nehraj to ! jasně už tak malá a být tvrdou.. ulevilo se mi, když odešli.. stejně mi nevěří.. mají mě rádi? Večer večeře.. chleba s máslem a šunkou.. nemůžu jíst.. Než jsem šla domů.. ležela jsem na stole.. doktoři mi vytahovali stehy z břicha.., pohled na břicho už nebyl jako dřív.. byla tam sešitá rána a čouhala ze mě nit obalená zeleným drolícím se nánosem.. ne prosím nechte mě.. to bude bolet! co když mi to břicho praskne! … jizvu na břichu mám dodnes a celou tuto akci si pamatuji dost živě včetně těch pocitů.. už to nebyla ta holka co hbitě skáče po stromech a lítá s klukama.. shrbená rozpáraná chudinka, kterou bolí bříško a rodiče jí to nevěří.. :( takže vlastně lžu?
    Někdo ve snu mi říká.. to k tobě promlouvá nevědomí…chce ven.. to je všechna ta hrůza… Ošklivice chodila domem jako temný stín.. nechtěla se koupat a nesnášela se .. nesnášela všechno… sebe sebe sebe, nejvíc! si tak hnusná, se nediv, že seš sama! a proč to všechno.. nějaká černočervená! to stejně nic nespraví a nezakryje! chci to zakrývat? jsem to taky já! no tak sakra podívej se na sebe! no jo.. on tě nechce, no proč taky.. takovou ufňukanou chuderu s propadlým ksichtem.. si nespokojená! věčně si nespokojená! a tak jsem první 3 dny prožila horečnatě s bolestí ledvin a třeštěním hlavy… práci jsem zavrhla a dala sebe na první místo! popravdě nevěděla jsem, co se to děje… další hlas mi říkal… no jo tak to máš tady, no co bys taky chtěla, sama si za to můžeš!
    Drž už hubu! nenávidím tě, rozumíš, nech mě bejt! v úterý jsem navštívila doktorku, popsala příznaky, odebrali krev, moč.. to už musí bejt vážný.. to není možný… výsledky ukazály, že všechny hodnoty jsou v pořádku.. tak slečno, my nevíme co s vámi je, to snad není ani na antibiotika, nemáte nervy? jo.. v duchu si říkám nervy v kyblu doslova .. kdybyste věděly …takže slečno, odpočívat! tělo si žádá klid.. odevzdaně jsem jela domů… udělala si pohodlí v pelechu se svýma kočkama a doprovázenou svojí hnusotou a opovržením sebe samou prožila takto celý týden.. také tu byly otázky docela zásadního typu, proč jsem zamrzlá v některých svých postojích a seberealizaci … no a pak se to zlomilo! Takhle to dál nejde.. knihu Miluj svůj život mám už asi co dělám Mohendžo.. vím co v ní je, tak nějak zběžně jsem ji prostudovala před nějakou dobou.. nyní jsem narazila na film a ten film mě na ni opět nasměroval a večer při meditaci na závěr opakuji mantry… a již po 2 dnech, troufám si říct možná i dříve v momentu rozhodnutí začaly fungovat… Chci v tom vytrvat.. opět se mi vrátila má síla.. energie! okamžiky, kdy cítím tu božskou sílu, cítím svoje srdce a svou lásku vyzařující daleko.. daleko za okno, za plot přes ulice.. a jak jsem blízko svým milovaným..nic není daleko, nic není neuskutečnitelné, všechno je možné…Ach.. miluju tyhle stavy… vím, že zase bude bahno, však taky zas vystrčilo růžky při návratu do práce… ale já vím už proč tu je!!!! ukazuje mi cestu, jak se milovat… v tomto případě jsem udělala rozhodnotí, že už se nebudu dřít jak mezek v instituci s jejímiž hodnotami příliš nesouhlasím a že si svůj čas více rozložím a také.. že si přičaruju práci lepší.. a prozatím se spokojím s méně penězi.. ale budu si tvořit.. svůj život… Vím, že to je maximální zpráva.. ale je to doznání a moje uvědomění si.. v kostce… toho co prožívám je mnohem víc a dělám si poznámky.. čtu knihy.. také doporučuji Čarodějku z Portobella od Pablo Coehlo…. hodně to souvisí s naším příběhem.. Tak se loučím milé dámy a náš milý i nenáviděný učiteli .. objímám všechny s láskou a těším se taky na Vaše zážitky…

    • Hankyně 30.10.2014 12:26

      Zdeni, hodně intimní a silné. děkuji H
      a ode mě jedno sdíleníčko, které jsem posílala e-mailem: Igorku, první vlaštovičky – reakce na mou jedinečnost / DÍKY ZA TVÉ NÁPADY :-))))))

      (jinak oděna, vlasy nahoru s výraznou gumičkou červeno černou….atd)

      šla jsem nakoupit a když jsem šla ven, tak v patách mi šel takový malý nevýrazný muž. Všimla jsem si ho ve chvíli, kdy mu upadla mrkev na zem. tak jsem se lehce usmála a chtěla jít dál. a on na to: “ jsem z Vás rozhozený, všechno mi padá.“ a já na to proč? jsem nic neudělala. a on: „jste moc krásná!“ já: „děkuju. a zase úsměv. On: „chcete nějak pomoct s tím nákupem?“ já: „ne, děkuji“

      a jdu k autu uložit nákup. za chvíli ho mám za zadkem a říká: „vy asi máte přítele, že?“ „Ano“ „to je určitě šťastný, že vás má“ „ano, je.“ „Jste fakt nádherná, nashledanou“ „děkuji, nashle“ a pak se za mnou pořád ohlížel.

      takže přestože to nebyl žádný George Cloony, bylo to velmi milé a zvedlo mi to náladu.

      :-)

      a to si fakt užívám „tý drsnosti“ !!!! a každý večer gouri shankar.

      supeeeer!!!!

      děkuji Hanka Sexyně 😉

      P.S. díky mým rtům sytě rudým a lemovaných černou konturou přitahuji pozornost ke svým ůstům. posun, už ne tolik prsa – úúúúžasnéééé

  • Petra 29.10.2014 11:46

    Moc krásné fotky. Připomněly mi posvátnou atmosféru nádherného rituálu.
    Jsem moc šťastná, že jste. Všechny. Děkuji za zápis z 1. setkání, Jituško jsi úžasná!
    Včera jsem prohrabala šatník a vytáhla Vše červené, černé, bílé. Bílé trika a sukni přebarvím na červeno, ať mám v čem chodit :-).
    Jedu na víkendový pobyt NO MIND do Slovenského ráje (něco navíc) a mám zabaleno pouze oblečení v červené a černé barvě. Inspirovala mne Radka na minulém víkendovém pobytu NO MIND na Skalce u Doks. Bylo to tam moc krásné, mystické a Radce to v červené a černé moc slušelo.
    Už se těším na tento víkend. Vezmu i foťák ať mám dokumentaci :-).
    Zdravím Všechny Bohyně
    S Láskou
    Petra

Přidat komentář

* Nezapomeňte na povinné pole